Po téměř 12 letech jsem se rozhodl otevřít si vlastní praxi. Z mnoha důvodů, které není potřeba rozebírat, nechci se zaobírat minulostí. Mohu však s klidným svědomím prohlásit, že peníze v tom nehrály žádnou roli.
Po oněch 12 letech už mám poměrně jasnou představu o tom, co chci. Poslední rok jsem hodně přemýšlel nad svým životem a prací, přečetl řadu knih a studoval mnoho významných osobností. Jednou z nich byl i motivátor a
řečník Simon Sinek.
Ten říká, že většina společností funguje na principu
"Co-->jak-->proč".
Tedy "co je naším cílem - uzdravený pacient a získání peněz", "jak to děláme - různé vyšetřovací a léčebné metody" a až na
posledním místě je "proč to děláme - tedy naše motivace".
Tyto společnosti jsou ale většinou odsouzeny ke stagnaci a jejich pracovníci jsou v práci trvale nespokojení a nešťastní.
Podle Simona Sinka (a já s ním souhlasím) je nezbytné celý princip otočit na
"Proč-->jak-->co".
Nejprve je tedy potřeba položit si otázku, proč chci založit novou veterinární kliniku a peníze nesmí být tou hlavní nebo dokonce jedinou motivací. Protože pocit toho,
že chcete více peněz, vám nikdy nepřinese trvalý pocit uspokojení.
Jaké je tedy ono Proč?
Chci chodit do práce, která mě baví, dává mi hlubší smysl, je v ní prostor se rozvíjet a také rozvíjet ono pracoviště a tato práce musí být slušně ohodnocená.
Mým přáním a cílem je sestavit tým lidí, který smýšlí podobně jako já, peníze pro ně nejsou jedinou motivací chodit do práce, mají upřímnou starost o naše pacienty, záleží jim na tom, jak se tito pacienti cítí a dělají vše pro to, aby se uzdravili.
Chci, aby naše pracoviště bylo vybavené na takové úrovni, abych cítil, že děláme maximum pro správnou diagnostiku a terapii našich pacientů. Zatím není v mých silách vybavit naši kliniku všemi dostupnými nejmodernějšími přístroji (například počítačovou tomografií nebo magnetickou rezonancí), ale v takovém případě se budeme snažit zajistit potřebnou diagnostiku nebo terapii na jiném pracovišti.
Už od počátku mé veterinární praxe jsem také pochopil, že největší motivací je pro mě uzdravený pacient a spokojený majitel. Budu rád, když budete z naší kliniky odcházeli s pocitem, že pro vás děláme maximum, co je v našich silách. Ne méně, ale také ne více, protože přepínání nad rámec našich možností vede jen k frustraci a nekvalitním výkonům. Byl bych rád, kdybychom alespoň částečně setřeli pomyslnou hranici mezi lékařem a klientem a spíše vytvořili jakousi komunitu, rodinné prostředí, kdy i vy budete součástí naší kliniky, budete moci dávat podněty k jejímu (a našemu) zlepšení a to vše povede k lepším vztahům a vzájemné důvěře.
Realizace tohoto snu stojí a bude stát ohromnou spoustu peněz a času a představuje pro mě i nemalý stres. Je možné, že má vize je utopií, že selžu při svém snažení. I přesto hluboko uvnitř cítím, že pokud bych se alespoň nepokusil tento sen zrealizovat, do konce života bych si to vyčítal.
Shrnuto, chci být v práci šťastný, cítit, že mě naplňuje. Z výše napsaného ovšem také vyplývá, že k tomu potřebuji i vás, spokojené majitele a také vaše spokojené čtyřnohé společníky.
Tak jen doufám, že do toho půjdete s námi :-)
Jan Náhlík, 11.3.2018